Kolonády byly vždy centrem lázeňského života. Hlavní kolonáda Mariánských Lázní je novobarokní stavba z let 1888-1889, která se stala dominantou lázeňské promenády.
Největší dominantou Mariánských Lázní je hlavní kolonáda (nebo také kolonáda Maxima Gorkého) s unikátní litinovou konstrukcí. Byla postavena podle projektů vídeňských architektů Miksche a Niedzielského rozhodnutím opata kláštera v teplé. Vznešená litinová konstrukce byla odlita v blanských železárnách, stavitelem byl Johann Koenig. Unikátní stavba přežila světové války téměř nedotčená a zdobí místo původní uzavřené lázeňské promenády. Hlavně za II. světové války hrozilo jeho rozebrání, aby bylo dost materiálu na výrobu zbraní.
Kolonáda se může pochlubit také jedinečnou výzdobou-dřevěným kazetovým stropem a bronzovými reliéfy na stěnách. Autorem stropních fresek s motivy "touha člověka létat" je ak. malíř J. Vyleťal, který dílo dokončil v roce 1979. Bronzové reliéfy vytvořil Antonín Kuchař. Název kolonády pochází od jednoho z jejích hostů, ruského spisovatele, dramatika, básníka a revolucionáře Maxima Gorkého. Od roku 2010 se kolonáda stala národní kulturní památkou.
Před hlavní kolonádou najdete také jednu z nejoblíbenějších atrakcí Mariánských Lázní-Zpívající fontánu. V bezprostřední blízkosti hlavní kolonády se nacházejí křížové a Karolininské jarní kolonády. Další krásnou stavbou je Kolonáda Ferdinandova pramene, která tvoří dominantu parku v dolní části města.
Zpívající fontána byla postavena v letech 1982 až 1986 při rekonstrukci promenády akademickým architektem Pavlem Mikšíkem. Působivé vodní vzory jsou tvořeny deseti postřikovacími systémy, jejichž kombinace ovládá počítač.
fontána je zcela neobvyklá svými rozměry, uměleckým designem a funkcemi. 12dílná kamenná květinová socha s leštěným nerezovým středem je zasazena do mělké kruhové bazénové mísy o průměru 18 metrů. Okraj kašny, bazénové obklady a plastika jsou z Liberecké žuly.
Kašna má deset základních rozprašovacích systémů: dva jsou tvořeny třemi sty třiceti tryskami trubkových kroužků po obvodu kašny směřující k jejímu středu. Dominantní prostřední sprej dosahuje výšky šesti metrů, čtyři systémy s několika stovkami trysek směřují od kovového středu sochy k obvodu kašny. Z těchto sprejů je možné vytvořit několik desítek kombinací, které se mění podle nastaveného počítačového programu, který fontánu ovládá. Technické zázemí se nachází v podzemí pod kašnou a skládá se ze strojovny s deseti čerpadly o příkonu 70 kW, akumulační nádrže o objemu 25 000 litrů vody a elektrické rozvodny. Velín s počítačem je umístěn v kolonádě.
Autorem návrhu kašny je akademický Architekt Pavel Mikšík, architektonicko-technickou spolupráci zajistil Ing.oblouk.dr. Otakar Kuea a Pavel Janeček. Autorem první hudební skladby "Hudba pro fontánu" je skladatel Petr Hapka. Další skladby F. Chopina, W. a. Mozarta, J. S. Bachy, Ch. Gounod, B. Smetana, a. Dvořák a další autoři.
Naučná stezka Kladská v Národní přírodní rezervaci Kladské rašeliny seznamuje s historií sídliště Kladská, faunou a flórou Slavkovského lesa a přírodními podmínkami rezervace. Na 2,3 km dlouhé trase poznáte místní faunu a flóru na vlastní oči.
Je jednou z nejstarších a největších přírodních rezervací v Karlovarském kraji a nejcennější částí CHKO Slavkovský les. Vyhlášena byla v roce 1933 na pěti rašeliništích v okolí Kladské. Kladská rašeliniště jsou unikátním souborem horských vrchovištních rašelinišť v nadmořských výškách od 800 do 930 m o celkové rozloze téměř 300 ha, z nichž největší rašeliniště je tajga. Dalšími rašeliništi jsou Paterák, Lysina, Malé rašeliniště a Husí les.
Rašeliništěm prochází 2,3 km dlouhá naučná stezka, která vede kolem Kladského rybníka po okraji Národní přírodní rezervace Kladské rašeliny v části zvané Tajga. Vestavěná dřevěná trasa vede po zvýšené pěšině. Po obvodu je mnoho odpočívadel a rozhleden. Od konce stezky je bezbariérová část přístupná hlavně pro vozíčkáře. Chůze po naučné stezce nevyžaduje speciální oblečení a není fyzicky náročná.
Vysočinská rašeliniště se zde začala tvořit před několika desítkami tisíc let v místech, kde byla voda zachycena v jezerech. Později, v pozdním kvartéru, jezera začala přerůstat vodními rostlinami a později různými druhy rašelinišť. Rašeliniště je pokryto pravěkým lesem bažinaté borovice (s typickými rostlinami, jako jsou slunečnice, sucho,brusinky atd.), jehož obraz se odráží na hladině velkého Kladského rybníka. Ze vzácných zvířat zde můžete slyšet tetřeva hlušce nebo čápa černého v tichých zákoutích. Rašeliništní lesy také vyhovují naší nejmenší sově, mocnému lesnímu jestřábu a lesnímu lékaři-datlu černému. Kolem roku 1994 obývala místní lesy naše největší kočičí šelma, rys ostrovid.
Park Boheminium, Geologický Park, Přírodní Park Prelát, Martínkův Park, Zahrady Václava Skalníka, Lázeňský Park, Buková Alej.
Pravoslavný kostel svatého Vladimíra v Mariánských Lázních byl slavnostně otevřen v roce 1902. V době nenáboženské slouží hostům Mariánských Lázní k prohlídce bohatého interiéru.
V letech 1900-1902 kostel nahradil pravoslavnou modlitebnu, která byla od roku 1878 k dispozici v budově radnice v Mariánských Lázních. Díky sbírce iniciované místními lékaři a pravoslavným knězem Nikolajem N. Pisarevským vypracoval Srbský architekt Stavební plány. prof. Nikolaj Vladimirovič Sultanov (1850-1908).
Stavbu provedl známý Františkánský lázeňský stavitel Gustav Wiedermann, autor pravoslavných kostelů ve Františkových Lázních a Karlových Varech. Půdorys je založen na řeckém kříži, jehož čtvercový střed přesahuje boční apsidy. Interiéru dominuje bohatý majolický ikonostas, původně vyrobený v Kuzněcově u Tveru pro Světovou výstavu v Paříži v roce 1900. Během druhé světové války sloužil kostel jako sklad a byl obnoven ve druhé polovině 20. století.
Bohoslužby se zde konají každou neděli od 10:00. Kostel je otevřen po celý rok.
Kostel byl postaven v letech 1844-1848 v historickém neo-byzantském stylu. Plán baziliky, postavený na místě cihlové kaple Narození Panny Marie z roku 1820, vypracoval architekt Johann Gottfried Gutensohn z Mnichova v Bavorsku.
Stavbu provedl Teplický klášterní architekt Anton Thurner z Přimdy za pomoci Pražského stavitele a sochaře Josefa Krannera. Původní zvony z let 1835 a 1847 od W. Sedlmayera z Plané a J. di Valle z Chebu byly během první a druhé světové války částečně zabaveny.
Kostel byl vysvěcen v roce 1848 opatem Heinlem a v roce 1850 Kardinálem Arcibiskupem B. ze Schwarzenbergu.
Rozhledna Hamelika se nachází nedaleko Mariánských Lázní. Rozhledna z roku 1876 stojí ve výšce 723 m n. m. a je volně přístupný všem, kteří si chtějí vychutnat výhled na lázeňské město Mariánské Lázně, Slavkovský les nebo zelenou horu.
Název rozhledny pochází z německé výslovnosti někdejšího označení "Homolka". Je napsán na starých mapách pod názvem Vyhlídka Františka Josefa I. kamenná válcová věž je vysoká 20 metrů, na její vrchol vede 120 schodů. Za vhodných podmínek (zejména večer) je na rozhledně slyšet Zpívající fontána.
Rozhledna je z města přístupná například pěšky (cca 1,5 km) od horní stanice lyžařského vleku Mariánka.
